Zubního lékařství

Bolesti zubů trápily lidstvo od počátku a vývoj péče o zuby za tu dobu prošel značným vývojem.

Ve středověku se kvůli trhání zubů chodilo za kováři nebo rajnhojiči. Následně přešla tato kompetence na chirurgy. První zmínka o výplni amalgámu pochází dokonce ze starověké Číny.

Ke vzniku stomatologie, jako samostatného lékařského oboru, dal základy francouzský chirurg Pierre Fauchard na počátku 18. století. Zubní vrtačku má na svědomí americký zubař James Beall Morrison, jež ji zavedl mezi běžné nástroje zubařů v roce 1872.

O vhodné zubní náhrady, při ztrátě vlastního chrupu, se snažilo lidstvo odnepaměti. Využívala se slonovina, zuby zemřelých, zlato i drahé kamení. V moderní stomatologii se používají syntetické pryskyřice a keramické materiály. Dnešní náhrady jsou od původního chrupu takřka k nepoznání.

V současné době vědci experimentují s implementací kmenových buněk do dásní. Je tedy možné, že si budou moci v budoucnu lidé vypěstovat v ústech vlastní nové zuby.

První zubní kartáček

Zubní kartáček vyvinuli číňané v 15. století. Před nimi používali arabové dřívka a aromatické rostliny. Kartáčky vyrobené z přírodních štětin vznikly v Anglii v roce 1780. Až objev nylonu ve 30. letech 20. století zahájil moderní éru kartáčků na zuby.

Kam sahá historie zubních past

Předchůdce dnešních zubních past vymysleli staří Egypťaně v období 5 000 – 3 000 let př. n. l. Egypťané používali prášek z popela, z vaječných skořápek, myrty a brusné pemzy smíchaný dohromady. Čistili si zuby prsty. Výsledky samozřejmě nebyly výrazné.

Nosili také magické náhrdelníky, které je měly chránit právě před onemocněními zubního aparátu. Vyráběly se z různých bobulí a přírodnin, které šly najít v trusu lesních zvířat. Výsledkem bylo pouze to, že byl nositel cítit na míle daleko.

V případě že ctihodného Egypťana nebo Babylóňana začaly trápit velké bolesti zubů, čekala ho drahá léčba, která se skládala z výplachu úst želví krví nebo potírání dásní popelem ze starých koček.

V 1. století našeho letopočtu vytvořili Peršané čistící směs ze sušených bylin, živočichů, minerálů a medu.

Na Britských ostrovech byly čistící směsi na zuby dostupné až kolem roku 1000 a to nejen jako prášek, ale také jako zubní pasta. Boháči dokonce používali také zubní kartáčky. Až v 18. století začali vědci a lékaři hledat způsoby pro lepší zubní hygienu. Vznikly tak pasty obsahující porcelánový či cihelný prach. Na konci 18. století vznikla první pasta s glycerinem.

První zubní pasty podobně dnešním se začaly prodávat kolem roku 1850 ve sklenicí. V roce 1873 vyvinula společnost Colgate první zubní pastu s příchutí, kterou nabízela v tubách.

Historie dentální hygieny

První odborný kurz pro obor dentální hygieny zorganizoval v roce 1913 dr. Alfred Fones z USA.